Proč tolik závodníků při brzdění pouští nohu a jakou to může mít výhodu? Psychologickou? Přenos váhy? Aerodynamický odpor?
Legenda praví, že tě to udělá nesmrtelným a budeš v zatáčce nejrychlejší. Dělám si legraci. Pojďme se na to podívat zblízka.
Motorky a pneumatiky se pořád zlepšují. Jezdci proto pořád hledají způsoby, jak z nich dostat maximum. Brzdění s puštěnou nohou je toho skvělý příklad. Technika došla tak daleko, že přetížení při maximálním brzdění je tak velké, že jezdcům noha ze stupačky často sklouzne sama. Valentino Rossi přišel na to, jak z téhle nepříjemnosti udělat výhodu. Netrvalo dlouho a ostatní jezdci ten styl okopírovali.
Jak to funguje?
1. Nohu dáš níž k asfaltu, čímž reálně snížíš těžiště. To ti dá větší stabilitu a víc brzdné síly. Zároveň se část váhy přesune blíž k zadnímu kolu.
2. Líp se zpevníš ve středu těla. Na motorce sedíš usazeněji a silněji. Víc využiješ vnější stupačku. Bude ti to výrazně příjemnější. K tomu se můžeš víc opřít vnitřní stranou vnějšího stehna o nádrž.
3. A v neposlední řadě jde o aerodynamiku. Při brzdění chceš co největší aerodynamický odpor, jako padák. Horní část těla jde nad plexi. Vystrčená noha pomáhá odpor vzduchu zvýšit. Vzduch proudící přes tělo trochu sníží zátěž, kterou musíš držet v rukách. Vystrčená noha zvětšuje aerodynamickou plochu na správném místě - dole a na vnitřní straně. Trochu jako vzdušná kotva.
Všechno, co jezdci MotoGP na motorce dělají, má svůj smysl. Každá technika, každá zvláštnost pomáhá honit každou milisekundu. Nevýhody? Kromě odřených podrážek žádné.
A co ty? Brzdíš s puštěnou nohou?